Páteční slavnostní večer v Divadle Na zábradlí byl věnován udílení Poct za alternativu. Zapráskaný mejdan uváděli Fagi a Jirka Jelínek. Všeobecné nadšení pak vyvolali hosté z Olomouce – kapela Akne auf der Stirn. Níže přinášíme jména poctěných i odůvodnění poroty.

Po Nině Vangeli (2003), Tatjaně Lazorčákové a Janu Roubalovi (2004), Vlastě Smolákové (2005), Josefu Kovalčukovi (2006), Ondřeji Cihlářovi (2007), Michale Pohořelé (2008), Petru Minaříkovi s Pavlem Řehoříkem (2009) a Vojtěchu Varyšovi (2010)

v kategorii Publikační čin roku: Bořivoji Srbovi

za uspořádání knihy Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď! věnované založení a prvním pěti – neprofesionálním – letům brněnského Divadla Husa na provázku. Impozantních 660 stran komentovaných unikátních dokumentů je podstatným příspěvkem k poznání geneze českého alternativního a studivého divadla přelomu 60. a 70. let minulého století..

Po Martinu Heřmanu Frysovi (2003), Ridině Ahmedové (2004), Kabaretu Caligula (2005), Johaně Švarcové (2006), Pavolu Smolárikovi (2007), Janu Mockovi (2008), Jánu Mikušovi (2009) a Jindřišce Křivánkové (2010)

v kategorii Objev roku: dvadlu D´EPOG

za vytváření výrazně experimentálních autorských projektů. Volné sdružení mladých tvůrců – čerstvých absolventů a studentů brněnské JAMU – za pouhé dva roky existence vytvořilo již pět inscenací, pohybujících se na hranici činoherního a fyzického divadla. V jejich tvorbě vyniká především monodramatický diptych Žena subjekt / Žena objekt, který novátorským způsobem využívá různých režijních, dramaturgických i hereckých postupů, a velkoprostorový projekt Di_sein, hledající nové výrazové možnosti performerů.

Po Jiřím Dobešovi a Zdeňku Závodném (2003), Občanském sdružení MOTUS (2004), Petru Bergmannovi (2005), Divadle Continuo (2006), Romanu Černíkovi a Evě Ichové (2007), Frantovi Sádrovi a Tomáši Lorenzu Zdenkovi (2008), Janu Horákovi (2009) a Davidu Mírkovi (2010)

v kategorii Producentský počin roku: doc. PhDr. Stanislavu Bohadlovi, CSc.

zakladateli festivalu barokní kultury Theatrum Kuks, který se letos konal již podesáté a který iniciuje, objevuje a přináší progresivní hudební a divadelní projekty současných umělců inspirovaných bohatou tradicí evropské barokní kultury. Duchovnímu otci myšlenky znovuzaložení divadelního souboru Geisslers Hofcomoedianten, jehož tradice sahá až do doby českého barokního mecenáše umění F. A. Šporka a který pracuje moderními prostředky soudobého fyzického a výtvarného divadla, což letos doložil site-specific projektem Ambrosia vracejícím divadlo do prostor křesťanských kostelů. A v neposlední řadě znovuzakladateli a již deset let provozovateli budovy Comoedien Haus v Kuksu, kde tyto své aktivity mohou Geisslers kontinuálně připravovat a realizovat.

Po Tereze Georgievové (2003), Jiřím Jelínkovi (2004), Viliamu Dočolomanském (2005), Miroslavu Bambuškovi (2006), Jiřím Adámkovi (2007), Janu Komárkovi (2008), Rostislavu Novákovi jr. (2009) a Petru Boháčovi (2010)

v kategorii Osobnost roku: Adamu Halašovi

promotéru a propagátorovi české pantomimy a nonverbálního divadla, který od prosince 1998 aktivizuje celou tuto oblast svým Festiválkem Jsem spokojenej v pražském kině Aero, od r. 2008 jako umělecký šéf výrazně profiluje program Teatro Roxy/NoD, zaměřeného na široké žánrové spektrum nezávislého umění s důrazem na divadlo a performance art, a svou vášeň pro obor prokázal tento rok i jako nově jmenovaný vedoucí Katedry pantomimy HAMU.

Po Stefanii Thórs (2003), souborech Vosto5 (2004) a Krepsko (2005), Howardu Lotkerovi (2006), Viktorii Čermákové(2007), Petru Lantovi (2008), souboru Depresivní děti touží po penězích (2009) a Janu Mockovi, Janu Hofmanovi a celému tvůrčímu týmu FKK (2010)

v kategorii Projekt roku: Jiřímu Sozanskému za loňský celoroční projekt vernisáží a výstav Den dvacátý sedmý věnovaných politickým procesům a zločinům 50. let minulého století, který vyvrcholil performancí skupiny Spitfire Company Procesy 10 / 48 / 7830 evokující soudní řízení z června 1950 s Miladou Horákovou a dalšími dvanácti obžalovanými ve vykonstruovaném monstrprocesu v komunistickém Československu. Performance - svého druhu společensky očistný rituál - se konala jedinkrát (3. října 2010) přímo v jednací síni Vrchního soudu v Praze na Pankráci, kde kde Milada Horáková a další byli souzeni.

A zejména – po profesoru Ivanu Vyskočilovi (2003), profesoru Bořivoji Srbovi (2004), doc. PhDr. Janě Pilátové (2005), doc. Evě Kröschlové (2006), doc. Václavu Martincovi (2007), režisérce Evě Tálské (2008), prof. Janu Schmidovi (2009) a prof. Ctiboru Turbovi (2010) –

veřejně vyslovujeme poctu osobnosti, již nazýváme Živoucí poklad: Arnoštu Goldflamovi

dramatikovi, herci a především režiséru a od roku 1978 spolu s dramaturgem Josefem Kovalčukem duchovnímu otci přerodu nezávislé prostějovské divadelní skupiny HaDivadlo v přední scénu studiového – dnes bychom řekli alternativního – divadla v tehdejším Československu, vnášející výrazně autorskými projekty do experimentujícího divadla té doby literární a intelektuální kontext a témata, programově reflektující minulost českého duchovního prostoru XX. století. Na tuto linii navazují v současné době projekty Miroslava Bambuška a především dramaturgie Pražského komorního divadla Dušana D. Pařízka.